MUDr. Radim Šrám: Lidé mají právo vědět, co je ohrožuje

Jméno Radim Šrám zná v Ostravě každý, koho zajímá kvalita zdejšího ovzduší. Vlivem životního prostředí na lidské zdraví se MUDr. Radim Šrám, DrSc., zabývá už desítky let, ostravské ovzduší a jeho vliv na zdraví lidí v regionu podrobně zkoumal se svými spolupracovníky v letech 2008 - 2010 během Programu Ostrava.

Tyto analýzy týmu vědců z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR jasně prokázaly, čemu a proč jsou vystavováni obyvatelé Ostravska. Doktor Šrám považuje situaci v Moravskoslezském kraji za velmi vážnou. "Když se podíváte na situaci v Ostravě a okolí v minulosti, tak je nepochybné, že se podařilo snížit hrubou prašnost," říká dr. Šrám. "Teď se ale jedná o jiný problém. Fakt, že není vidět pouhým okem neznamená, že se nic neděje. Z hlediska lidského zdraví je nezbytné věnovat pozornost prachovými částicím, které jsou menší než PM10 - tedy těm o velikosti PM2,5 a PM1."

Proč jsou PM2,5 a PM1 nebezpečné?
Menší částice vzdušného aerosolu, tedy PM2,5 a PM1, mají vzhledem ke svému tvaru větší povrch než větší částice. Nejvíc karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (k-PAU, z nich zejména benzo[a]pyren) je navázáno na PM1 a menší. Když budete zkoumat tyto aerosoly z hlediska jejich hmotnosti, tak to vypadá relativně zanedbatelně. Ale podstatné je, co tyto částice na sebe navážou. A pokud snížíte prašnost PM10 o 60 procent, tak to ještě neznamená, že jemnější částice o velikosti PM1 se tím také sníží o 60 procent. Abych to přiblížil - zpracovávali jsme výsledky měření ze dvou pražských stanic - jedna je umístněna v Libuši, druhá u výjezdu ze strahovského tunelu, od sebe jsou vzdáleny tak sedm až osm kilometrů. A s překvapením jsme zjistili, že koncentrace benzo[a]pyrenu jsou na obou prakticky stejné - jemné prachové částice totiž nepadají k zemi, spíš plynule plují v ovzduší, "drží" se ve vzduchu déle.

Jak to v ČR vypadá s měřením PM1 a PM2,5?
PM1 se měří v Praze modelově na jedné jediné stanici, PM2,5 se snad teď mají měřit na více stanicích. Evropská unie doporučila roční průměr koncentrací těchto částic 25 mikrogramů na metr krychlový (tento průměr letos schválila i česká vláda - pozn. aut.). Když se o tom diskutovalo v Evropském parlamentu, nikomu z evropských epidemiologů se tato hodnota nelíbila, tvrdili, že je příliš vysoká. Světová zdravotnická organizace (WHO) tenkrát doporučovala 15 mikrogramů. Naše vláda poměrně dlouho zastávala stanovisko, že i těch 25 mikrogramů je pro nás moc, že toho nejsme schopni dosáhnout.

V USA je teď doporučený roční průměr PM2,5 stanoven na 15 µg/m³, ale Američané už diskutují o tom, že je tento limit příliš vysoký, takže zvažují, že v některých částech země jej sníží na 13 µg/m³. Když jsem byl počátkem května na konferenci v Bostonu v USA, mluvilo se tam mimo jiné i o tom, jak snížení znečištění ovzduší ovlivňuje úmrtnost a střední délku života na základě analýz z různých měst ve Státech s různým stupněm znečištění. Američané jednoznačně považují jemné prachvé částice za faktor, který ovlivňuje délku života. Je ale naprosto jisté, že charakter prachových částic v USA je jiný než na Ostravsku.

V jakém smyslu?

Tam je to otázka dopravy, zatímco na Ostravsku máte na tyto částice navázáno mnohem víc karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (k-PAU) a to je následek průmyslové výroby.

Co tedy dnes prokazatelně víme o vlivu znečištěného ovzduší na naše zdraví?
Víme, že znečištěné ovzduší na Ostravsku zvyšuje počet nemocných dětí. Když jsme pracovali v Teplicích, zátěž z ovzduší byla daleko menší než v Moravskoslezském kraji. Na Teplicku jsme poprvé zjistili, že týden poté, co jsou lidé vystaveni vlivu polycyklických aromatických uhlovodíků, zvýší se počet diagnostikovaných bronchitid. Doktorka Schallerová (MUDr. Eva Schallerová, dětská lékařka z Ostravy-Radvanic a Bartovic) tvrdí, že u ní v ordinaci se to projeví už za tři až čtyři dny. Ale koncentrace těchto látek jsou v Radvanicích a Bartovicích dnes mnohem vyšší než tehdy v severních Čechách.

Znečištěné ovzduší prokazatelně ovlivňuje - jak my říkáme - výsledky těhotenství. Karcinogenní látky v ovzduší, které působí na těhotné maminky, snižují porodní váhu novorozenců. Tím se zabývaly významné studie z Evropy a USA, podle dalších prací - například Federiky Perery - dochází i k ovlivnění psychickému. Tyto studie vznikaly na základě výzkumů v New Yorku a Krakově. Je třeba ale připomenout, že expozice, jimž byli účastníci těchto studií vystaveni, byly opět nižší, než tomu bylo v Bartovicích, když jsme tam pracovali.

Expozice benzo[a]pyrenu podle závěrů Světové zdravotnické organizace (WHO) vyšší než jeden nanogram vyvolává poškození DNA, zvyšuje počet mikrojadérek a taky způsobuje fragmentaci DNA ve spermiích. Ovzduší tedy prokazatelně ovlivňuje plodnost mužů, přesněji řečeno má vliv na kvalitu spermií.

Vaše práce se hodně zabývaly nemocnými malými dětmi z Radvanic a Bartovic.
Informace paní doktorky Schallerové byly velmi dramatické. V roce 2001 odpovídal počet malých astmatiků diagnostikovaných v její ordinaci průměrné situaci v tuzemsku. Byl vyšší, ale nepřesáhl 10 procent. V roce 2007 už takto nemocných dětí bylo 30 procent. Takové změny si všimnete, i kdybyste nechtěli. Proto jsme se rozhodli vypracovat studii astmatických dětí. Diagnózy doktorky Schallerové potvrdil alergolog, takže nešlo o nějaký mylný odhad. Tyto děti mají za sebou velice dramatický první rok života a doktor Dostál, který analyzoval nemocnost dětí z Radvanic a Bartovic, je přesvědčen, že tento stav souvisí s nezralostí imunitního systému těchto dětí.

Navíc to, co tyto děti nadýchají v raném dětství, může způsobit vážné problémy v pozdějším věku. Je to tak?
Je třeba si uvědomit, že zdravotní důsledky toho, co dnes na Ostravsku dýcháte, uvidíte s velkým zpožděním. Budete-li mít například holčičku, a ta je vystavena škodlivým látkám z ovzduší už v průběhu matčina těhotenství, tak negativní důsledky toho, jak byly ovlivněny její oocyty (oocyt - pohlavní buňka ženy), se projeví až v okamžiku, kdy sama otěhotní - tedy za pětadvacet let.

Látky z ovzduší indukují v organismu změny. Ty, které vyvoláte v dětském organismu už v průběhu těhotenství, se vám začnou projevovat ve středním věku. Jde zejména o kardiovaskulární onemocnění a vysoký krevní tlak. Tyto změny sice ovlivňují fungování organismu, ale takovým způsobem, že vám to v okamžiku, kdy se tyto změny objeví, vůbec nevadí. Problémy se projeví, až když začnete stárnout.

To může mít dost zásadní vliv na analýzy úmrtnosti v regionu. Pokud se podíváte na analýzy úmrtnosti na nádorová onemocnění v Moravskoslezském kraji, tak zjistíte, že nejsou vyšší než jinde. Ale při podrobnější analýze odhalíte, že je to tím, že než lidi z regionu ohrozí nádorová onemocnění, tak pravděpodobně podlehnou jiné vážné chorobě. Důležité je rovněž hledisko vnímavosti - nakolik vás určité látky za nepříznivé situace mohou poškodit. Pokud je váš organismus schopen tyto látky dobře metabolizovat a odbourávat, tak vás to poškozovat nemusí. Zatímco když váš organismus tohle nezvládá, tak máte smůlu a tyto látky ovlivní vaše zdraví. Touto problematikou jsme se zabývali při práci v Teplicích a Prachaticích při výzkumech těhotných žen. Konkrétně to vypadá asi tak, že pokud vám určitý gen pro detoxifikaci chybí v Prachaticích, tak to nevadí. Pokud ho ale postrádáte v Teplicích, tak se u vás projeví dvakrát větší poškození DNA.

Překvapily vás údaje, které jste na Ostravsku zjistili?
Leccos se dalo vytušit. Ale upřímně musím říct, že jsem v roce 2007, kdy jsme se s doktorkou Schallerovou potkali v Ostravě na konferenci o ovzduší, nevěděl vůbec nic o tom, co se tady konkrétně odehrává. Měl jsem tehdy přednášku na téma, co se ví o koncentracích škodlivin a co si myslím, že by se mělo dělat. A pak jsem s překvapením zjistil, jak jsou ve skutečnosti koncentrace těchto látek na Ostravsku vysoké.

Když jsme měli první výsledky (najdete to v Ochraně ovzduší 5-6 z roku 2009), tak hodnoty benzo[a]pyrenu dosáhly u pražských strážníků 0,8 nebo 0,9 ng/m³, u ostravských úředníků 2,8 ng/m³ a u městských strážníků z Karviné už to bylo kolem 7 ng/m³ (doporučený roční limit je 1 ng/m³). Když jsme pracovali na odběrech v roce 2010, situace byla dramaticky jiná, protože byla zrovna inverze (Ochrana ovzduší 5-6/ 2010). Když se podobné výzkumy plánují, tak dopředu nevíte, co se bude dít. Nakonec se ukázalo, že dokonce lidé, pracující v uzavřených kancelářích na krajském úřadu v Ostravě, byli vystaveni větší zátěži nebo stejné jako dobrovolníci z Karviné, kteří pracovali venku. Průměr celé ostravské skupiny byl vypočten na15 ng/m³.

Uvedl jste, že ovzduší má vliv na kvalitu spermií.
Ano, studie doktora Rubeše z roku 2009 to prokázala. Je to ale jedna z věcí, kterou jsme si nedovolili v Ostravě udělat.

Prosím?
V Ostravě jsme nemohli pracovat s městskými strážníky, přestože jsme o to usilovali. První známky u poškození spermií jsou patrné už při expozicích nad jeden nanogram benzo[a]pyrenu. Pro ilustraci jen připomenu, že u městských strážníků z Karviné jsme zjistili při personálním monitoringu v roce 2009 kolem 7 ng/m³.

Opakovaně jsme spolupracovali s městskými strážníky v Praze. Jsou to většinou mladí kluci, takže je zajímalo, jestli jsou v pořádku. Tohle vyšetření má navíc pro lidi, kteří se ho zúčastní, jednu výhodu: mohou mít problémy, které s ovzduším vůbec nejsou nijak spojeny, a díky tomuto vyšetření se na ně přijde - třeba na nějaké vrozené poškození. Lékař vás pak může nasměrovat a problém se může začít řešit. Konkrétně při práci s pražskými strážníky se podařilo asi v pěti procentech něco takového zjistit a mohli jsme jim poradit, co dál.

Musím říct, že v Praze přistupovalo vedení města i městské policie k naší práci obecně velmi vstřícně a zodpovědně. Brali to tak, že naše zjištění mohou jejich zaměstnancům přispět ke zlepšení pracovních podmínek. A v praxi se to také projevilo - když jsme představili výsledky analýz z Prahy 1, zařídil starosta této městské části, aby strážníci dostávali v zimním období vitamíny, které jim mohly prospět. Na základě téhle zkušenosti nás ani nenapadlo, že by naše práce mohla být chápána jinak. Proto jsme se domnívali, že v Ostravě budeme také pracovat s městskými strážníky. Diskutovali jsme o tom postupně se dvěma řediteli městské policie a musím říci, že chápali, o co nám jde a oba souhlasili. Akce byla na spadnutí, 120 strážníků se dobrovolně přihlásilo, dokonce to vypadalo, že bychom mohli mít cosi jako hlavní stan v areálu integrovaného záchranného systému. Měl jsem si jet prohlédnout, jak to tam vypadá, a dva dny před odjezdem jsem se dozvěděl, že to nepůjde.

Co se stalo?
Prý dostali "zákaz". Pro nás to byla obrovská komplikace, protože jsme měli schválené finance, měli jsme zahájit práce a najednou tohle "překvapení". Tak jsem se objednal k panu primátorovi. S panem náměstkem Madejem mi vysvětlili svoji obavu, že by naší práce mohly využít odbory, kdybychom zjistili něco problematického. Proto by tedy naše spolupráce s ostravskými strážníky nebyla vhodná. Naštěstí byli vstřícní v Karviné a s jejich strážníky jsme pak měli velmi dobrou spolupráci. Pak jsme ještě navštívili pana primátora v Havířově a ten také chápal, o co nám jde, jen měl podmínku, že mu to musí schválit zastupitelstvo. Proto jsme první odběry v zimě roku 2009 mohli dělat pouze v Karviné. Naštěstí nám vyšli vstříc také na krajském úřadu Moravskoslezského kraje. A přestože zaměstnanci úřadu netráví svoji pracovní dobu venku, naopak jsou vlastně uzavřeni v kancelářích, tak jsme z údajů z jejich personálních monitorů získali překvapivé výsledky. Pochopitelně pak zazněly určité připomínky, proč jsme v Ostravě analyzovali úředníky a ne strážníky, ale my jsme to nemohli ovlivnit.

Vedení města vám zazlívalo zejména informace o zvýšeném počtu mikrojadérek u čtyř dobrovolníků z vašich řad.
Jestliže se takové poškození objeví, je to neklamná známka, že je něco špatně. Mikrojadérka se objevila proto, že tito lidé nejsou na takové životní podmínky zvyklí. V jejich případě se tato změna napraví a mikrojadérka zmizí. Ale chronicky zatížení lidé reagují jinak. Naindukují enzymy, které působí na nápravu tohoto poškození, ale vy nikdy nevíte, co to udělá a za jak dlouho. Zjistili jsme vysoké oxidační poškození (peroxidaci lipidů), které signalizuje časem zvýšený výskyt kardiovaskulárních problémů. Při oxidačním poškození dochází k tvorbě volných kyslíkových radikálů, které vyvolávají nežádoucí změny a urychlují proces stárnutí. A tomu jsou vystavovány i malé děti. Naše závěry odborníci přijali, takže z odborného hlediska nám nikdo nemůže nic vyčíst.

Musím říci, že mne nejvíc zarazila odmítavá reakce místních politiků na fakt, že informujeme veřejnost. Když jsme pracovali na Programu Teplice, spolupracovali jsme s Američany, konkrétně s U .S. Environmental Protection Agency. Byla to pro nás tehdy krátce po sametové revoluci ohromná škola, Američané nám ukázali věci, které tady tenkrát nebyly vůbec běžné. Pomohli nám s monitorováním ovzduší, protože do té doby se to tak u nás nedělalo. Naučili nás ale i to, že informace, které při výzkumu získáme, musíme předat lidem, kterých se týkají, protože jde o jejich život. To Američané nás vytrénovali, že musíme všechno publikovat. Zavedli oponentní řízení, asi poprvé v tomto státě, s českým přístupem některé věci nesnesly srovnání. Snažíme se, aby v časopise Ochrana ovzduší bylo publikováno vždycky vše, co zjistíme. Pak tyto informace, výsledky našich výzkumů, předáváme do statistické ročenky ministerstva životního prostředí. Lidé mají právo vědět, co dýchají, co jim škodí a co jim hrozí.

Máte letité zkušenosti s představiteli samosprávy z Teplic a Prachatic. Zdá se, že tamní politici vám vycházeli vstříc.
Musím říci, že tam měli k naší práci vždycky velice vstřícný vztah. Na Teplicku a Prachaticku jsme mohli i díky tomu udělat spoustu práce, která byla lidem k užitku. V Ostravě naši práci politici vnímali jinak. Ohromně nám ale vycházeli vstříc na krajském úřadu - například inženýr Kotyza, inženýr Bruštík. Když mi pan náměstek Madej hrozil žalobou, dost mne to zaskočilo. Pro člověka, který na tento způsob debaty není zvyklý, to byla stresující situace.

Výzkum, jaký jste dělali na Ostravsku, je zřejmě organizačně nesmírně komplikovaný...
Celý ten výzkum je skutečně hodně složitý - ať už vezmete v úvahu personální monitory, jejich nabíjení, seřízení, obsluhu. Potřebujete zajistit odběry krve a další a další věci. Jestliže připravujete podobný výzkum, omezují vás dvě věci - jednak finanční prostředky, které na to máte, jednak to, s kým můžete spolupracovat. My jsme se původně domnívali, že to budeme dělat ve spolupráci s nějakým odborným pracovištěm v Ostravě - zejména například s Vysokou školou báňskou-Technickou univerzitou Ostrava. Také jsme doufali, že budeme moci spolupracovat se Zdravotním ústavem. V Ostravě měly dříve výzkumy tohoto typu velkou tradici - profesor Lubomír Dobiáš zakládal na krajské hygienické stanici už v roce 1977 s profesorem Jirákem laboratoř, která se těmito výzkumy zabývala. Cytogenetickou analýzu dělali u profesionálně exponovaných lidí v Urxových závodech ve Valašském Meziříčí i v Nové huti.

Ovzduší v regionu se analyzovalo i v devadesátých letech.
V roce 1995-1996 se na území dnešního Moravskoslezského kraje uskutečnil Program Slezsko. Pozoruhodné je, že se o něm moc nedozvíte, protože o jeho výsledcích téměř nic nenajdete. Mně se podařilo získat jednu práci z Českého hydrometeorologického ústavu. Analýzy, které byly součástí tohoto výzkumu, prokazovaly, že jeden z největších zdrojů znečištění je někdejší Nová huť - ArcelorMittal Ostrava. Problém tohoto výzkumu podle mne byl v jeho časovém omezení - zkoumali zátěž ovzduším jeden měsíc a to bylo všechno. Z těchto analýz přesto vyplynula některá doporučení.

Před časem vyslali z ArcelorMittal Ostrava do médií informaci, že snížili prašnost o 97 procent.
Nepochybuji, že dnes je situace z hlediska hrubého prachu nesrovnatelná s minulostí. Ale tvrdit, že konkrétně firma ArcelorMittal Ostrava snížila prašnost o 97 procent, to je dost zvláštní - vezměte si, kdy ArcelorMittal koupil Novou huť, tady něco nehraje. Přece si nemohou přivlastňovat údaje z doby, než tento hutní podnik koupili. Několikrát jsem osobně jednal s panem Samaddarem (Sandžaj Samaddar, do června 2009 předseda představenstva a generální ředitel ArcelorMittal Ostrava). Hodně se zajímal o naše výzkumy a sám také podle toho, co říkal, chápal nutnost chovat se vůči obyvatelstvu regionu ekologicky. Velmi se zajímal o naši práci a dokonce nás požádal, zda bychom nemohli podobnou studii udělat v jeho firmě, aby bylo jasné, jak jsou ovlivňováni či poškozováni jeho zaměstnanci. Připravili jsme studii, ale pak z toho sešlo...

ArcelorMittal už ale chystá snížení prašnosti svých provozů.
Jedna otázka je prašnost. Byl jsem v roce 2009 u toho, když se pan Samaddar ptal inženýra Baranka (ing. Petr Baranek, ředitel AMO pro životní prostředí), jak bude vypadat situace po odprášení, o co se zlepší a o co se sníží koncentrace PM2,5 a benzo[a]pyrenu, a odpovědi se nedočkal. Překvapilo mne, když byla stejná otázka vznesena o rok později, a odpověď stále nebyla. Otázka zní, jestli odpověď neznali, nebo odpovědět nechtěli.

Opakovaně nám různí odborníci i "odborníci" vysvětlují, že ovzduší na Ostravsku ovlivňují lokální topeniště, a to i v letních měsících, kdy se prokazatelně netopí, a také doprava. Vliv místního průmyslu je stále bagatelizován.

Já si jednoznačně myslím, že řeči o lokálních topeništích a dopravě jsou zavádějící. Vezměte si třeba Porubu: doprava v Praze je jistě intezivnější než v Porubě, a domnívám se, že v Porubě převažuje centrální vytápění, tedy nikoli lokální topeniště. Takže když si vezmete údaje o znečištění ovzduší z Prahy a odečtete je od údajů z Poruby, tak rozdíl, který vám vyjde, je právě dán tím průmyslem. Z hlediska zmiňovaného benzo[a]pyrenu vám vyjde, že minimálně 60 až 65 procent znečištění v Porubě je způsobeno průmyslem. Tohle se říká už dávno a dávno to mělo být podrobeno analýzám. ArcelorMittal Ostrava může být jedním z největších znečišťovatelů, ale mohou tam být i další znečišťovatelé z jiných, třeba i mnohem menších zdrojů, to je třeba zjistit. Nám se stalo v Prachaticích, že jsme zaznamenali nečekaně vysoké koncentrace karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (k-PAU). Pak se ukázalo, že to má na svědomí jedna místní výrobna nábytku. Vytápěli uhlím, ale měli na to čtyřicet let starou technologii. A tak vyprodukovali šestkrát víc k-PAU než tepelná elektrárna.

Zdá se, že stále nemáme dostatečnou legislativu...
Myslím, že i v Moravskoslezském kraji působí dost odborníků, kteří mohou pracovat na tom, aby se situace alespoň dál nezhoršovala. Diskutoval jsem o tom s doktorkou Šebákovou (MUDr. Helena Šebáková, ředitelka Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje). Jestliže nějaké koncentrace rostou, tak bych se měl snažit, aby se dál nezvyšovaly, aby se především snížily, a neměl bych se vymlouvat, že to ze zákona nevyplývá. Jistě je důležité, abychom věděli, co máme v ovzduší. Ale problém je, pokud to víme a navíc víme, že to lidem škodí, a nic se neděje. Anebo se tváříme, jako že se nic neděje a klidně schválíme další znečištění. Jestliže vím, že něco zcela konrétního lidem prokazatelně škodí, tak tam nic dalšího, co by situaci mohlo zhoršovat, nemohu pustit. To je jasná povinnost pro politiky a úřady, které mají stav ovzduší na starosti.

V dubnu poskytlo město Ostrava kladné stanovisko ke kontinuálnímu odlévání oceli v ArcelorMittal.
Právě politici i úřady musí hlídat i zdánlivé zlepšení. Když se někde něco zlepší, ale zároveň se zase postaví něco dalšího, takže ve výsledku je situace stále stejná, jako byla, tedy špatná, tak se to zlepšením nedá nazvat. Je to otázka posouzení, jestli zlepšení je skutečně zlepšením a ne jen jakousi chytristikou, která reálně nezmění nic. Když se podíváte, kdo všechno souhlasil, a zastavilo se to teprve, když se ozvali lidé z občanských a nevládních organizací, je to smutné. Podobně by se dal připomenout návrh vybudovat hasičský trenažer v blízkosti Radvanic, který by ke katastroficky znečištěnému ovzduší v této části města ještě přidal další škodlivé látky. Nikdo si neuvědomuje, jak jsou lidé poškozováni a že se tato poškození zdraví kumulují. To není možné podceňovat.

Co byste doporučil ze svého odborného hlediska - jak by se mělo pokračovat dál?
Dá se očekávat, že dojde k výraznému zlepšení ovzduší a ke snížení koncentrací škodlivin. Vás, jako obyvatele této části republiky, by ale v každém případě mělo zajímat, jestli se to skutečně děje a jak se to projeví na zdravotním stavu populace. My jsme se zabývali nemocností dětí výhradně v Ostravě, takže se domníváme, že by bylo vhodné, aby se takový průzkum dělal i v jiných částech Moravskoslezského kraje, tedy v Karviné, Orlové, Bohumíně a jako kontrolní oblast by bylo možné vzít třeba Opavu. Za druhé by bylo žádoucí, aby obrovolníci, tzn. úředníci z krajského úřadu, městští strážnící z Havířova a Karviné, s nimiž jsme už spolupracovali, byli opakovaně vyšetřeni také v roce 2012 a 2014, aby bylo jasné, zda ke zlepšení dochází, nebo ne. Třetí věc, kterou se zatím na Ostravsku nepodařilo udělat, jsou analýzy a srovnání výsledků těhotenství. Máme již k dispozici údaje o dětech z Prahy a z Českých Budějovic a bylo by dobré srovnat tyto výsledky s údaji ostravských dětí. Tento výzkum už byl připraven, měla se jej zúčastnit lékařská faktulta Ostravské univerzity a zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity. Návrh tohoto projektu byl podán v loňském roce, nicméně jsme jej doplňovali a upravovali a celá věc skončila na poslední chvíli, asi týden před odevzdáním na rektorátu Ostravské univerzity.

Proč z projektu sešlo?
Dozvěděli jsme se, že prorektor nemůže tento projekt předložit rektorovi k podpisu, protože prý není dostatečně korektně připraven a že jsme o něm málo diskutovali. Nositelem projektu měl být profesor Janout z lékařské fakulty (prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc., Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví při Ostravské univerzitě). Diskutovalo se i o tom, že finančních prostředků, které na to měly jít, mělo být málo. Je pravda, že tyto výzkumy jsou dost finančně náročné, ale tento projekt měl být financován z peněz, které - jak jsem se dočetl - nejsou čerpány. Počítalo se s tím, že projektu se zúčastní i studenti, jeho součástí měly být rovněž analýzy socio-ekonomických aspektů nemocnosti obyvatel regionu, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Lékařská fakulta původně měla o spolupráci zájem.

Vaše práce o ostravském ovzduší byly publikovány v zahraničí. Jaké jsou reakce vašich kolegů na údaje z regionu s nejhorším ovzduším v Evropě?
Byl jsem pozván na podzim loňského roku na konferenci v Bruselu. Šlo o speciální konferenci, která se zabývala vztahem a hodnocením výskytu biomarkerů a znečištěného ovzduší. Konalo se to za přítomnosti vlámského ministra životního prostředí, který mluvil o situaci u nich a jak se tam snaží problémy s ovzduším řešit. Pochopitelně je zajímalo, co se děje u nás, a hlavně, co s tím děláme. Dost se divili. Jsem přesvědčen, že není v našem zájmu, abychom museli říkat, že jsme v něčem nejhorší. A to zatím jsme.

Po zkušenostech s Programem Teplice jsme doporučovali, aby se podobné výzkumy dělaly také na Ostravsku, protože i tam by měla mířit vládní podpora. V tomto regionu žije milion lidí, je to tedy věc celého státu, nejen této jeho části. A je nezbytné pro tyto lidi, a zejména pro zdejší děti, něco udělat.

Vláda po roce 1990 Program Teplice podpořila, protože zástupci Mezinárodního měnového fondu, kteří tehdy v republice byli, jasně upozornili, že pokud se v severních Čechách nezlepší ovzduší, tak tam nikdo nebude investovat. Teď máme rok 2011 a myslím, že na Ostravsku je právě tenhle problém stále aktuální. Jedna věc je jasná a ta platí pro podniky, které se na znečišťování ovzduší podílejí: pokud nezmění technologie, nezmění se nic. V různých částech světa dokázaly filiálky ArcelorMittal snížit koncentraci benzo[a]pyrenu na jeden nanogram na metr krychlový - v Gentu a v Liège (Belgie), v Hamiltonu (Kanada) taky. Jestliže se stejná firma umí takhle chovat kdekoli jinde v cizině, tak by to mohla na Ostravsku zvládnout taky.

Značná část těchto změn je ale přímo závislá na politické vůli. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Já si pořád myslím, že matky z Ostravska by si konečně měly říct, že už je to takhle nebaví. Jestliže si lidé, a maminky zvlášť, budou říkat, že normální je mít astma, tak politici nebudou mít motivaci cokoli měnit. Podle účasti na demonstracích, které se zatím v Ostravě kvůli ovzduší konaly, mám pocit, že zatím to nevnímají tak, že situace je opravdu vážná, zvlášť pro jejich děti. Jenže ona vážná je, a pokud se nezmění něco zásadního v postoji politiků a majitelů firem, které nejvíce znečišťují ovzduší, budou na to lidé na Ostravsku doplácet. Zdravotní zátěž z ovzduší nejvíc ohrožuje zejména děti z tohoto regionu - ty si její důsledky ponesou v sobě ještě léta.

(av)