Naše děti trpí

Ostravskou realitu v době smogu nám popsali Jan a Pavla Havlenovi:

Každou zimu, kdy je smogových situací v Ostravě asi nejvíce, řešíme dilema, zda neutéct z města někam, kde to bude méně páchnout. Oba máme v Ostravě práci, která je pro nás důležitá. Cítíme se Ostravany a svým způsobem máme toto město rádi. Zároveň jsme ale také rodiči dítěte a často si klademe otázku, zda je zodpovědné s ním v tak znečištěném městě bydlet. Vadí nám, že není vždycky samozřejmé, vyrazit si kvůli smogu do blízkého lesoparku. O čerstvém vzduchu ve vyvětraném dětském pokoji před spaním si můžeme nechat jenom zdát. Smutný je taky fakt, že dcerka a s ní další děti ve školce místo radovánek na sněhu velmi často v zimním období zůstávají zavřeny ve třídě, protože venku je nedýchatelno.

Takhle nám situaci popsala ostravská maminka Martina P. :

Tak nějak jsme si už zvykli, že děti jsou v zimě nemocné. Že když jim zrovna neteče z nosu a nemají ani kašel, tak už jen čekáme, kdy se znova položí. Patřím mezi pracující matky a každý týden se modlím, abychom dočkali konce týdne a nemusela jsem shánět hlídání. Se železnou pravidelností opakující se kašel patří k zimě tady u nás jako sníh k horám. Minulý týden jsme zůstali doma se zánětem spojiv...ek, prý je to z rýmy a infekční záležitost. Vyléčili jsme se a o pár dní později syn už zase kašle. Co teď? Chůva, za kterou dám to, co vydělám, nebo paragraf? Nemůžu chybět stále v práci. Tedy babička? Ale to zase nebudeme spolu, babička už na to „vyzrála“ a odstěhovala se odsud. Jaké je řešení? Mám tady práci, mám ji ráda a své děti taky. Nemáme východiska. Možná se naučíme žít s rouškou a možná tak vždy přetrpíme několik zimních měsíců a budeme se radovat, že inverze po čtyřech měsících skončí. Lékařka nám potvrdila, že laryngitida, se kterou se postupně trápili mí oba synové při podzimních inverzích je chemického původu, není to epidemiologická záležitost. Na vánoce jsme zůstali s antibiotiky s náběhem na zápal plic. A po vánocích to střídáme, vždy týden, když je dobře skoro i dva ve školce a nanovo. A co dělají tam? Jak říká můj tříletý syn „je špatný vzduch mami“, v odpovědi na otázku, jestli byli na procházce. A ještě že tak, že to paní učitelky kontrolují. A tak trávíme půl roku z roku zavření uvnitř a čekáme na čistý vzduch. Naučíme děti chodit s rouškou nebo budeme věřit, že začne být pro pány poslance stav zdraví našich dětí důležitý???