Vědecká rada ministra životního prostředí ke změnám návrhu zákona o ovzuší

Vědecká rada ministra životního prostředí ČR
Stanovisko ke změnám návrhu zákona o ovzduší

Vědecká rada ministra životního prostředí ČR vyjadřuje zásadní nesouhlas s pozměněným návrhem zákona o ovzduší a vyzývá Senát ČR, aby takto pozměněný návrh neschválil. Rada zároveň plně podporuje stanovisko Komise pro životní prostředí AV ČR ze dne 14. 2. 2012.

Poslanci podpořili při projednávání návrhu zákona o ovzduší z odborného hlediska ne zcela racionální návrh poslance ODS Jana Bureše, že firmy nebudou od roku 2016 platit za vypouštění některých hlavních znečišťujících látek, jako jsou oxid siřičitý, oxidy dusíku či těkavé organické látky. Vládní předloha, stejně jako již několik let Ministerstvo životního prostředí předpokládalo, že naopak dojde ke zvýšení těchto poplatků.  Poslanec Bureš odůvodnil svůj návrh na změnu zákona tvrzením, že poplatky by musely teplárny promítnout do cen a to je sociálně neúnosné.
V návaznosti na toto rozhodnutí se objevilo několik kritických článků, přinášejících řadu argumentů jejich autorů, proč zvolený postup považují za chybný. Narůstají důkazy, které jednoznačně svědčí o zhoršující se kvalitě životního prostředí v některých regionech, ale zvedají varovně prst i v souvislosti s porovnáním vývoje životního prostředí se situací před listopadovou revolucí.
Všechny tyto argumenty jsou jednoznačně podporovány členy Vědecké rady ministra životního prostředí ČR. Vedle toho bychom rádi uvedli i další, které dokazují, že postup poslanců hlasujících za přijetí pozměňovacího návrhu byl zřejmě motivován jinými zájmy než ochranou životního prostředí a péčí o zdraví obyvatel ČR.
Jak ukazují výzkumy, lze identifikovat nepříznivé zdravotní dopady zejména v době těhotenství a u předškolních dětí s vážnými následky zvýšení zdravotního rizika v pozdějším věku. V uplynulém roce se zvětšila rozloha území, na kterém byly naměřeny nadlimitní a zákon překračující koncentrace znečištění i počty dnů jejich trvání. Tyto skutečnosti by měly být důvodem k ujasnění priorit politiky tvorby životního prostředí v ČR: zdraví populace a kvalita života by měly mít přednost před ekonomickými zájmy.
Úspěšnost politiky životního prostředí je velmi závislá i na využití správných nástrojů na ochranu životního prostředí. Protože účinnost jednotlivých nástrojů je různá, vysoké celkové efektivity lze dosáhnout pouze jejich správnou kombinací.
V nástrojovém mixu, o němž je možné a bude třeba v budoucnosti intenzivně diskutovat, České republiky sehrávaly a stále sehrávají významnou úlohu poplatky. V bývalém Československu byly poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových zavedeny v r. 1966, poplatky za znečišťování ovzduší v r. 1967a poplatky za ukládání odpadů na skládkách byly zavedeny až v r. 1992.
Současný systém poplatků zahrnuje více než desítku různých druhů patřících do kategorie poplatků za znečišťování životního prostředí, za využívání přírodních zdrojů či uživatelských poplatků.
V roce 2008 zvažovalo Ministerstvo životního prostředí ČR aktualizaci sazeb tří nejvýznamnějších poplatků, kterými jsou: poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění znečištěných vod a poplatky za ukládání odpadu na skládkách.
Před případnou implementací této aktualizace si Ministerstvo položilo zcela logické a legitimní otázky: Budou nově nastavené sazby efektivní – budou více motivovat znečišťovatele ke snížení produkovaného znečištění? Nebudou nové sazby natolik vysoké, aby plošně ohrozily konkurenceschopnost podniků, způsobily propouštění pracovní síly, zvýšení cenové hladiny?
Protože teorie ani modelové výpočty nedávají na tyto otázky jednoznačné odpovědi, byl realizován ojedinělý projekt. S využitím několika databází byl namodelován dopad poplatků na hlavní ekonomické ukazatele u více než 9.000 ekonomických subjektů. Takto rozsáhlý vzorek znamená, že se jedná o jednoznačně nejrozsáhlejší analýzu, která byla v dané oblasti učiněna.
Výsledky analýzy nebyly překvapením. Dlouholeté zkušenosti ukazují, že sazby poplatků v ČR a jejich úpravy byly vždy spíše výsledkem různých aproximací ovlivněných politickým kontextem více než sofistikovaným propočtem.
V roce 2006 u rozhodující části z uvedených 9 tisíc analyzovaných podniků  nedosahovaly podíly jednotlivých druhů poplatků na tržbách a výkonové spotřebě ani 0,5 % (pozn. tržby jsou inkasem peněžních prostředků za výkony realizované jednotkou a výkonová spotřeba je součtem nákladů vynaložených na spotřebované nákupy materiálu, energie a ostatních neskladovatelných dodávek). Což byl stejný výsledek jako u šetření z počátku 90. let. Kumulativní dopad všech tří typů poplatků byl obdobný – podíl na tržbách se pohyboval u
99 % z 8 911 ekonomických subjektů do 1 %! Ani pro nové sazby, které byly zvažované od roku 2010, ale schváleny nebyly, by také nedošlo u rozhodující části analyzovaných podniků k zásadnímu zvýšení podílu jednotlivých poplatků na tržbách a výkonové spotřebě. Tato čísla mají jasnou interpretaci – investice firem do nových technologií a postupů jsou o tolik vyšší než velmi nízké poplatky, že firmám se jednoznačně vyplatí za vypouštěné znečištění platit. Nikoliv tedy to, co je ze společenského hlediska žádoucí: znečištění – a vyvolaný dopad na zdraví obyvatel – dlouhodobě snižovat. 
Pokud se týká poplatků za znečišťování ovzduší, pak v r. 2006 platilo pouze 21 podniků (což je necelé 1 % z celkového souboru s 1719 podniky) kumulativně 80 % poplatků. Většinu těchto podniků představují podniky spadající do odvětví 40 - Výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepelné energie. A o tyto podniky zřejmě našim poslancům jde především.
Jak již bylo zmíněno, poplatky nejsou jediným ekonomickým nástrojem pro snižování znečištění. Již delší dobu se vede odborná diskuze o externích nákladech výrobců v sektorech, které jsou pro kvalitu ovzduší klíčové: v energetice a dopravě. Modelové výpočty zaměřené na zdroje energie ukazují, že největší škody (celkově, tj. na lidském zdraví, přírodním prostředí, infrastruktuře ad.) působí tepelné elektrárny na hnědé a černé uhlí. Lze tedy předpokládat, že průmyslové emise do ovzduší z výrobního sektoru budou spojeny s podobně vysokými externalitami. Budou tedy působit podobně vysoké škody, které by v budoucnu měly být zpoplatněny (tzv. internalizovány, zahrnuty do nákladů výrobce). 
S ohledem na vše uvedené je odborná veřejnost přesvědčena o tom, že poslanci, kteří hlasovali za pozměňovací návrh, nepředložili a nemají pro své rozhodnutí žádné odborné podklady. 
Vědecká rada ministra životního prostředí ČR proto vyjadřuje zásadní nesouhlas s pozměněným návrhem zákona o ovzduší a vyzývá Senát ČR, aby takto pozměněný návrh neschválil. Zrušení poplatků za vypouštění znečišťujících látek do ovzduší stejně jako postup zvolený poslanci považuje za nepřijatelný a pro další vývoj a směrování politiky životního prostředí za bezprecedentní. Poplatky jistě nejsou jedinou záležitostí, kterou řeší nový zákon. Otázka poplatků je však důležitá a v této souvislosti podporujeme snahu vrátit se ke znění původního vládního návrhu.
Vědecká rada v případě zájmu nabízí realizovat pro senátory i širokou veřejnost přednášky, na kterých vysvětlí jednotlivé argumenty pro dané stanovisko.

V Praze, dne 23. 2. 2012    doc. Ing. Iva Ritschelová, C.Sc.
       předsedkyně VR